První vize tzv. čtvrté průmyslové revoluce se začaly objevovat již v roce 2011. Podle těchto vizí budou vznikat „chytré továrny“, které budou fungovat na kyberneticko-fyzikálních systémech. Ty přeberou některé činnosti, které do té doby prováděli lidé. Tím nastane změna na pracovním trhu, kde může být ohrožena zaměstnanost osob, jejichž práci budou moci vykonávat počítače s novými systémy. Například univerzální výrobní linky, nahrazující méně kvalifikované pracovníky. Budou ale vznikat i nová pracovní místa, pro která bude potřeba vyšší kvalifikace.

Začnou se využívat metody strojového vnímání, autokonfigurace, autodiagnostiky a počítačové spojení strojů a dílů. Všechny výrobky i stroje budou očipované, tak bude možná jejich kontrola a internetová obsluha. Také dojde k většímu využívání cloudových úložišť, 3D tisku, datových center, automatizovaných skladů samostatně informujících o stavu zásob.
Zavedení nástrojů průmyslu 4.0 by mělo vést k úspoře času i financí a zároveň k větší pružnosti firem. Největšími pozitivy nového období jsou naděje lepší kvalitu života, která bude důsledkem vyšší produktivity práce a vymizení jednotvárných a náročných prací. Nové systémy slibují i omezení negativních dopadů na životní prostředí a větší důraz na udržitelný rozvoj. Zároveň také vzniknou nová rizika ve formě útoků hackerů a zneužívání dat.

Práce, kterou mohou dělat stroje, by měly dělat stroje
To je jedna z hlavních myšlenek celého konceptu. Díky tomu mají lidé obavy, že jim stroje vezmou práci. S touto obavou jsme se v historii setkali již několikrát. I přes zvyšování produktivity práce a tím i výrobní kapacity lidstva, vede zvýšená nezaměstnanost ke snížení ceny práce, což má za důsledek negativní sociální jevy. Proto je potřeba nejdříve najít kompenzaci pro ty, kterých se tento pokrok dotkne nepříznivě.