A aby nás mohl internet sbližovat ještě více, než nás sbližuje jím daná možnost podívat se kdykoliv a kamkoliv, spatřily světlo virtuálního světa i sítě takzvaně sociální. Jde o sítě, jež mají pomáhat zůstat v kontaktu s jinými, respektive s nimi takový kontakt nalézt.
Máme-li srovnat internet a sociální sítě, dá se říci, že internet jako by byl síť a sociální sítě pouhé síťky. Protože internet spojí kohokoliv, kdežto na sociálních sítích je spojeno vždy jen o poznání méně lidí. Těch, kdo jsou přátelé. Nebo „přátelé“, protože nejeden z lidí tam nejenom pátrá po osobách sobě blízkých, ale i po komkoliv jiném, koho by si tam mezi „přátele“ zařadil, jakkoliv by s někým takovým v reálu možná ani pět minut nevydržel.

Nejznámější ze sociálních sítí – tedy alespoň pro mě – je Facebook. Ne že by byl pro mne v něčem lepší než sítě ostatní, ale prostě jsem nikdy nikde v takové síti nebyl a účet na Facebooku mi iniciativně založil hodný strýček. A když už byl jednou založený, myslím ten účet, ne ten strýček, začal jsem ho prostě používat.

Na Facebooku máte především timelínu, kterou si není záhodno plést s trampolínou. Je to takový skoro nekončící sloupec, kam vám strká leckdo leccos. Kamarádi vzkazy nebo obrázky, potvory všemožné otravné reklamy. Reklamy, jež prý sice můžete spravovat, tedy určovat si, jaké chcete, jenže to je blud. Protože mám trvale zablokované reklamy na alkohol a chlast mi tam přesto chodí vesele dál, jako „reklama pro lidi ve věku od – do“, „reklama pro lidi, kteří žijí v tom a tom kraji“, „reklama na hotel“ atd.
Pak je tam úplně stejně vypadající sloupec, kam se pro změnu ukládají příspěvky, které jste tam vložili vy sami, je tam odkaz na informace o nás, které jsme tam sami uložili a můžeme vcelku pružně měnit. Na pár kliknutí lze zrušit nebo změnit bydliště, datum narození, ba třeba i pohlaví. Pak je tu seznam přátel, to abychom ani při Alzheimerovi nezapomněli, kdo jsou naši přátelé nebo koho jsme si tam za takové vybrali a oni nám to odkudsi z virtuálna odsouhlasili, je tu složka na fotky, archiv a další věci.

A je tu i chat, takový jakýsi vzkazníček, mající tu výhodu, že si v něm s jednotlivými přáteli a „přáteli“ můžete psát, co chcete. Nebo se to aspoň takové být jeví. Na rozdíl od trampolíny. Totiž timelíny. Kde se sice můžete vyjadřovat též, jenže úplně jako za komunistů. Tedy počítat s tím, že jestli tam sdělíte nějaký nesprávný názor, může vás kdokoliv nabonzovat, k čemuž uživatele Facebook nejednou i sám vyzývá, že jestli tam dáte nějakou nahotinku, zapracují cenzoři automaticky. A na libovolně dlouhou dobu vás „zavřou“. Tedy zablokují.
Facebook prostě spojuje lidi. Aby tito k sobě měli blíž. A aby snáze unikaly k nepovolaným lidem jejich osobní údaje.